žiju
Featured
Původně jsem na Srí Lanku měla po Vánocích dorazit už v první polovině ledna. Obstarat dílnu, zabalit další balík produktů azkontrolovat moje srílanský cácory, jak jsem jim často říkávala. Jenže jak to tak v mým životě bývá, nic nešlo podle plánu.
Před víc jak pěti lety jsem psala o svojí první cestě na Srí Lanku. Pár měsíců na to jsem se poprvé zmínila o Ishankovi. Sdílela jsem svoje stěhování do džungle, otevřeně jsem psala o našem vztahu, později i o manželství. Z toho důvodu mi přijde fér napsat i o tom, že se naše cesty, jakožto životních partnerů, rozdělily.
Odpovědi na nejčastější otázky ohledně cestování po Srí Lance. Momentální covid opatření, doprava na Srí Lance, ekonomická krize, nebo tipy na koupi letenek.
Srí Lanka prochází největší ekonomickou krizí od vyhlášení její nezávislosti v roce 1948. Ta krize je tak obrovská, že místní lidé vyšli do ulic. Naprosto nevídaná věc. To jak pro mě, tak pro Srílančany, kteří svůj nesouhlas s politikou vyjadřují spíše zřídka. A když už, tak spíše pouze na území hlavního města Colomba. Teď je to ale jiné. Protestuje opravdu celá země. A co že se tedy na Srí Lance děje?
Když jsem se v létě 2019 přestěhovala na Srí Lanku, neměla jsem moc tušení o tom, jak vlastně můj život v takový exotický zemi může vypadat. Nevěděla jsem, zda najdu uplatnění, jestli žití v Asii bude něco, co mě naplní. Jediná jistota byla v mém tehdá ještě příteli, dnes už manželi. S Ishankou společně provozujeme malý guest house v malém městečku Ella, ve vnitrozemí Srí Lanky.
Na Srí Lanku jsem poprvé v životě zamířila v červenci 2018. Podruhé, spíš jenom tak na skok na 10 dní v únoru 2019. A potom v červnu 2019 i v doprovodu mých rodičů. Poté jsem se vracela na pár měsíců do ČR a do Anglie, hlavně kvůli mojí promoci. Kufry jsem definitivně sbalila někdy koncem srpna roku 2019. Stejně tak jako 3 roky předtím, když jsem se stěhovala do Velké Británie, jsem neměla téměř žádná očekávání. Těšila jsem se. Stejně tak jako se bála.
Nedostatek sexu je srílanský národní problém. Mimo Colombo a větší města tu platí ještě stará pravidla. Sex před svatbou ne. Mluvit o sexu je tabu. Jakékoliv vzdělání je naprosto nedostatečné. Komunikace a pochopení mezi dvěma pohlavími bývá poměrně špatná.
Když mi bylo 18, což je už nějakej ten pátek zpátky, založila jsem blog Colourlife. Původně jsem si myslela, že to bude food blog. (To jsem si ještě tenkrát myslela, že umím vařit.) Nakonec to skončilo jako směsice úplně všeho. Bylo pár lidí, co to dokonce četlo. Kromě mojí rodiny a nejbližších přátel jich bylo asi dalších 10.
Když jsem byla na prvním stupni základní školy, měla jsem jasno o tom, co chci dělat. Vlastně byly 3 varianty, který jsem psala do slohových prací. Manikérka, pedikérka, nebo módní návrhářka. Ta módní návrhářka byla ale vždycky tak trošku na vrcholu pomyslný pyramidy. Po čase, na mým nejoblíbenějším kroužku kreslení jsem ale zjistila jednu hodně nemilou věc. Že neumím kreslit postavy. Jakože vůbec. VŮBEC. Což znamenalo jediný.
Odjíždím dobrovolničit na Srí Lanku, potkávám fousatýho chlapce a celý dobrovolničení se vymyká kontrole. Odjíždím ze Srí Lanky, fousáče nechávám na Srí Lance s vidinou, že se už taky nikdy nemusíme vidět. Tohle očekávání se nenaplňuje, my neztrácíme (telefonický) napojení a vedeme něco jako vztah na dálku.
Asi bychom to celý nějak měli vzít od podlahy. Posledních pár měsíců jsem svůj život zasvětila věci, o kterým bych v životě neřekla, bude moje priorita. Jo, byla to škola. Řeknu vám to asi takhle. Na začátku roku jsem si řekla, že můj cíl bude dokončit univerzitu a dostat titul.
Když jsme si naši severní tour kolem Vánoc plánovali, neměli jsme ještě tušení, že budou věci zase úplně jinak. Že budu většinu času řešit problémy s balením dílny i sebe samý. Našeho výletu jsme se ale vzdát nehodlali. Navíc jsme věděli, že z toho bláznivýho kolotoče událostí chceme alespoň na týden vypadnout a oddychnout si. A tak padla volba alespoň na malou týdenní tour směrem na sever.