(Zase) píšu blog!

Když mi bylo 18, což je už nějakej ten pátek zpátky, založila jsem blog Colourlife. Původně jsem si myslela, že to bude food blog. (To jsem si ještě tenkrát myslela, že umím vařit.) Nakonec to skončilo jako směsice úplně všeho.

Bylo pár lidí, co to dokonce četlo. Kromě mojí rodiny a nejbližších přátel jich bylo asi dalších 10.

Tou dobou, když jsem blog zakládala, jsem děsně toužila po tom, mít něco "svýho". Něco, na čem můžu pracovat a nikdo mi nebude říkat, jak to musím dělat. Kolik slov musí mít jeden článek, nedej bože, jakou šablonu musím použít. Ano, asi správně tušíte, že autority v životě nesnáším úplně nejlíp. (Asi i z toho důvodu jsem se rozhodla po ukončení bakaláře dál nestudovat a vlastně jsem v životě nikdy nebyla zaměstnaná na plný úvazek. Obě věci považuju to za nejlepší rozhodnutí ve svým životě.)

PB180448.jpg

Každopádně, psaní blogu není zas taková sranda, jako jsem si v těch 18 letech myslela. Ono totiž mít nad sebou bič může být někdy hodně frustrující, ale nemít ho vůbec může být ještě horší. A já na to dojela. Nedokázala jsem publikovat nic pravidelně, nevěděla jsem, z jakýho konce to vzít, neměla jsem dostatek sebevědomí. A tak jsem se, už vlastně ani nevím kdy, rozhodla pověsit můj blog Colourlife na hřebík a pokračovat ve svým pisálectví jenom tak příležitostně na Instagramu. Ten jsem po přestěhování na Srí Lanku slavnostně přejmenovala na "Anna in the jungle".

Jenže. Poslední dobou se na Srí lance děje spousta věcí. Vypadá to, že je země před bankrotem. Vláda zavádí nesmyslná opatření a doufá, že zaberou.

Zároveň je tu ale spousta super věcí, ze kterých bychom se mohli inspirovat. Já tuhle zemi poznávám čím dál víc a mám chuť o tom mluvit s někým dalším než "pouze" s mojí mamkou. Mám zase chuť psát. Něco delšího než jenom text pod fotkou na Instagramu. V šuplíku mám pár článků. A pevně věřím, že vás budou bavit. Že vás obohatí, pobaví nebo ve vás probudí touhu "dozvědět se víc". Že vám pomůžou uvědomit si hodnotu toho, že jsme se narodili v Český republice.

Protože věřím, že "vědět" z nás může udělat lepší bytosti. Lepší svět.

Pokud se těšíte, nezapomeňte odebírat nový newsletter, který vás bude informovat o novinkách ze Srí Lanské džungle.

A pokud vás moje psaní budou bavit, budu nejvíc ráda za každé sdílení.


Previous
Previous

O nadrženosti srílanských mužů

Next
Next

Proč jsme jeli na pláž a jak si (možná) splním další sen