O nadrženosti srílanských mužů

Stalo se to ještě před koronavirem. V době, kdy Ella, městečko, u kterého žijeme, praskala ve švech turistama. Lidi všude. Pěšky to máme z naší džungle do města cca 10 minut. Možná míň. Silnice bývá poměrně frekventovaná. Žádná polňačka, to opravdu ne. Ten den jsem měla chuť na kafe a možná i zmrzku. Na sobě šaty. Ani krátký, ani dlouhý. Vracím se z města, natěšená na mého muže, kterého, když mám chuť na kapučíno, zpravidla nechávám doma. 

Najednou mne předbíhá místní muž. Jde rychle, ale najednou zastavuje u krajnice. Asi potřebuje čůrat, pomyslím si. Ale ten jeho pohyb rukou, ten se mi nějak nezdá. Otáčím hlavu na druhou stranu a předbíhám ho. Situace se najednou opakuje. Týpek mne předbíhá a po pár metrech zastavuje u krajnice. Ne ne, je mi jasný, že o čůrání nejde. Místní pán normálně masturbuje, tentokrát přidá i pár vzdychů. Sakra sakra. To není dobrý, pomyslím si. Zrychluju, jako když přidáte turbo autu v počítačový hře. Za 3 minuty jsem doma, situaci popisuju svému muži. Okamžitě usedáme na skútr. Pána neúspěšně hledáme.

P3122196.jpg

Nedostatek sexu je srílanský národní problém. Mimo Colombo a větší města tu platí ještě stará pravidla. Sex před svatbou ne. Mluvit o sexu je tabu. Jakékoliv vzdělání je naprosto nedostatečné. Komunikace a pochopení mezi dvěma pohlavími bývá poměrně špatná.

Proto jsem se rozhodla jednotlivé body malinko víc rozepsat a dovysvětlit.

Mluvit o sexu je tabu.
Nejenom ve společnosti, ale například i ve školách. Ráda si dělám takový interní výzkumy mezi našimi přáteli. Sexuální vzdělání na školách je prý opravdu hodně rychlé, povětšinou se jedná spíše o biologii toho, jak se my jako lidé rozmnožujeme. Spousta lidí tedy opravdu nemá ponětí o tom, co sex je do doby, než se ožení/vdají. Když se podíváme do tajů Googlu, slovo "sex" je nejvyhledávanější na světě právě na Srí Lance. A to má 2 důvody. Buď opravdu nevědí, co to sex je, nebo doufají, že jim pod tímto klíčovým slovem vyjede porno. Já osobně si myslím, že je to kombinace obojího.

Školství - aneb holky a kluci zvlášť
Další z problémů může být školství jako takové. Na Srí Lance je naprosto běžné, že jsou školy rozdělené podle pohlaví. Holky a kluci zvlášť. Můj muž například chodil do školy, kde bylo 8 000 chlapců. Však si to představte, 8 tisíc puberťáků pohromadě. To už je pořádná dávka testosteronu.
S tímto vyplouvá na povrch další problém. Ženy a muži často nevědí, jak mezi sebou komunikovat. Například i ve společnosti, když jsme na svatbě nebo na nějaké společenské akci, je hodně vidět to, jak se skupinky rozdělí podle pohlaví. Málokdy se lidé promíchají tak, jak to například známe my. Mnohokrát tedy ani ženy nevědí, jak si bránit svoje práva nebo zkrátka dát najevo to, že jim nějaké chování mužů není příjemné.

Žena jako objekt.
Ačkoli pevně věřím, že se toto pomalinku zlepšuje, žena je tu stále vnímaná "jako něco míň". Ve spoustě rodin je živitel muž a žena nemá moc na výběr. Těžko si prosadí svoje názory, svoje práva, svoje pocity. A muži tak mají pocit, že si s ženami můžou dělat cokoliv. Často je nerespektují. Případů domácího násilí je nespočet.

Svatba, děti a pak nic.
Člověk by řekl, že svatbou veškeré problémy typu "nadržený Srílančan" skončí. Opak je pravdou. Rodiny si "udělají" děti a tím veškerá sexy zábava končí. Moje velice dobrá přítelkyně na Srí Lance je zubařka. Člověk, který se pohybuje mezi dalšími doktory a vzdělanými lidmi. Na spočítání nabídek od ženatých doktorů středního věku by jí prý obě ruce nestačily. Bohužel tedy můžeme vidět, že se nejedná pouze o problém lidí s nižším vzděláním. Na druhou stranu, mám za to, že muži středního věku a jejich úlety netrápí pouze Srí Lanku. Skoro mám někdy pocit, že by z toho mohla být další celosvětová pandemie. Ale toto téma si rozebírat do detailů opravdu netroufnu. 

Hromadná doprava jako semeniště špatných mravů.
Když jsem se do tohoto tématu ponořila trošku víc akademicky, našla jsem naprosto alarmující článek. Totiž, studie z roku 2015, která ukazuje, že 90 % místních žen zažilo jakoukoliv formu sexuálního obtěžování v hromadné dopravě. Když jsem toto téma (opět) otevřela mezi našimi známými, všichni přikyvovali, že takto to opravdu je. Většina lidí přidala i nějakou osobní zkušenost. Vedle mojí kamarádky masturboval muž v autobuse, když chodila do 5. třídy. Prý vůbec neměla tušení, co že ten člověk dělá.

Rozhodně si nemyslím, že je tu někdo, "kdo za to může". Jakkoliv v celým článku nejvíc ukazuju na muže, tak trošku věřím, že to nejsou pouze oni, co za všechno můžou. Toto je problém celé srílanské společnosti, na kterém musí všichni společně opravdu hodně zamakat. Začít spolu mluvit. A to nejen o sexu. Více se poznat. Spojit školy. Přestat lpět na tom, že svobodná žena musí být panna. Uvědomit si, že žena má svoje práva. Svoje hodnoty.

Srí Lanky se nebojte

Co bych ale nechtěla, abyste měli strach přijet na Srí Lanku. Místní lidé milují turisty, jsou neuvěřitelně pohostinní a opravdu přátelští. Hlavně teď, kdy je země v absolutním ekonomickém průšvihu, bude mít vaše cesta a utracené peníze opravdovou hodnotu a může změnit životy místních k lepšímu.

A užijte si Srí Lanku. Je to naprosto úžasná země, která nabízí nekonečné spektrum přírodních i kulturních krás.

Slovo závěrem aneb co dělat, když se vydáváte na Srí Lanku. 

Pokud se pohybujete minimálně ve skupinkách po 2, nic vám nehrozí. Pokud cestujete jako holka sama, zkuste se vyhnout oblastem, kde turistu nikdy neviděli. Krátký kraťasy si užijte na jihu na pláži, kde na cizince jsou absolutně zvyklí. Pokud se rozhodnete cestovat do vnitrozemí, kde turismus není tak rozšířený, doporučuji raději nosit dlouhé kalhoty. Necourejte nikde sami po nocích. Pokud jste ve skupince, kde je alespoň jeden statný chlap, není nic, čeho byste se měli bát. (Místní muži jsou prťaví a z bílých chlapů mají respekt.)

Pokud vás článekk bavil, budu moc ráda, když ho budete sdílet. Jak na sociálních sítích, nebo “pouze” mezi svými nejbližšími.

Nezapomeňte mě sledovat na Instagramu a pokud nechcete, aby vám uniklo nové psaní, přihlašte se do mého džunglovního newsletteru, Určitě vás bude bavit!

Previous
Previous

O životě v džungli.

Next
Next

(Zase) píšu blog!