Únor - aneb na Srí Lanku a zpátky
Kdo četl první díl fotodeníku, tak ví, že jsem psala, že tahle “jakože rubrika” bude založená na “málo kecaní, hodně fotek”.
To mi ještě tou dobou ale nedošlo, že nastanou měsíce, ve kterých se “hodně fotek” nezrodí. A když se to zkombinuje s tím, že ten zatracenej únor má jen 28 dní, jste v úplným průšvihu.
TEDA, NÉ VY. JÁ!
Tak uvidíme, co z toho vznikne, protože ani já ještě nevím, co všechno se mi povede z počítače vydolovat. Aneb jak říká Anie Songe, dneska se pokusím vytvořit z prdu kuličky. Ale to už se zas pouštím moc do kecání..
Hnedka prvního února jsem odletěla na 10 dní na Srí Lanku. Ano, ač normální člověk by měl bambilión fotek, mě se to tentokrát moc nepovedlo. Důvody to má 2. Zaprvé jsem poprvé v životě zkoušela udělat nějaký materiál na GoPro. Jenže víte, jak já nejsem technickej typ, všechno mojí hlavně trvá trošku déle zpracovat. Včetně používání GoPra. Takže v podstatě všechno je nepoužitelný (první 2 dny materiálnu se mi dokonce nějak záhadně povedlo smazat).
No a za druhé jsem na Srí Lanku nejela cestovat, ale vidět se s přítelem. Ale to už tady nebudu znova rozpitvávat. Článek k tomuhle tématu tady už máte. (A mimochodem, totálně jste mi tím přepsali historii čtenosti mýho blogu!)
Hned jak jsem se vrátila zpátky do Anglie, naskočila jsem do univerzitního koloběhu. Škola, práce,knihovna. A jedeš. (Už víte, proč nemám skoro žádný fotky?)
ALE! Minulý týden se nám tady božsky vyjarnilo. A já celý víkend nedělala nic jinýho, než se procházela a jedla zmrzlinu.
Tak, víc toho už nevydoluju. A vlastně ani nevím, jestli to bude v příštích třech měsících jinak. Dodělávám třeťák a teda musím říct, že nám docela zatápí pod kotlem. Ale jak říká moje maminka, chce to zatnout zuby, hlavně ať se v létě můžu oblíknout do toho hábitu a na hlavu si dát placku s bambulí.
