Můj kluk je Srílančan

Vlastně dost přemýšlím, zda by se tenhle článek neměl spíš vyjít v Blesku v rubrice „červená knihovna“. Ale jednou jsem se rozhodla, že budu blogérka, tak se hold nedá nic dělat a chce to vyjít s kůží na trh. Spousty lidí mi říká, že je to příběh jak z filmu. Moje mamka zase říká, že je to spíš pěknej horor.

Ať je to , jak je to, tenhle příběh do kolonky “normální” rozhodně nezapadá.

Abychom si to všechno dopředu ujasnili. Pár dní před tím, než začalo nějaký techtle mechtle, jsem NAHLAS prohlásila, že můj kluk rozhodně nikdy nebude cizinec. Že si neumím představit život bez českýho humoru. A že nehodlám v životě řešit všemožnou kupu kulturních rozdílů. A že beztak, tyhle multi-kulty vztahy nemůžou fungovat. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, jsem o tom byla opravdu vnitřně (i venkovně) přesvědčená.

Člověk míní, život mění.

ALE TEĎ SI TO DÁME OD ZAČÁTKU

Před loňským létem jsem trošku nevěděla, co se sebou. A táhnul mě delší pobyt v Asii. Tak jsem úplně náhodně koupila tu nejlevnější letenku kamkoliv (!!) do Asie. V letenkový loterii vyskočila Srí Lanka. A bylo.

V rámci co největších úspor jsem zvolila dobrovolničení přes web workawayer.com. Najdete si hostitele, pro kterého pracujete a ten (ta) vám na oplátku dá jídlo a ubytování zdarma. Prostě win- win situace. Já si našla hostitele jménem Ishaanke. Úplně nejdřív jsem si myslela, že Ishaanke je ženský jméno. Po prohození prvních emailů se z týhle ženský vyklubal urostlej fousáč. Po prohlédnutí fotek a definitivnímu zjištění, že Ishaanke není ženská, jsem si myslela, že jedu k uzrálýmu, čtyřicetiletýmu, lehce oplácanýmu Srílančanovi, kterej se v tý džungli musel stoprocentně narodit. A nakonec mě v Elle vyzvednul pěknej, štíhlej, ramenatej třicátník.

Hotový Kinder překvapení. Myslíte si, že v něm bude zase nudná postavička vojáčka a nakonec na vás vykouknou malý puzzle (miluju puzzle, aby bylo jasno).

Nejdřív nic nenapovídalo tomu, že něco bude jinak. Já nemluvila. (To dělám často. A když jsem nervózní, tak se to násobí asi stodvacítkou.) A jak šly dny a dlouhý večery, já pomalu začínala mluvit. Takže už možná trošku tušíte, že netrvalo tak dlouho a celý to hostitelství dostalo úplně jiný obrátky.

Oba jsme věděli, že máme velký napojení a že jsme spolu museli strávit v minulým životě (životech) kupu času. (Ano, věřím na znovuzrození. Ne, ještě mě to blázince nezavřeli.) Ale taky jsme věděli, že po měsíci musím Srí Lanku opustit a dodělat školu. Proto jsme se rozloučili a nechali věci plynout. Bez očekávání, snahy na sebe čekat nebo nedejbože udržovat vztah na dálku. To je přeci ta největší pitomost. (Tohle jsem taky NAHLAS prohlásila.)

Po asi měsíci, kdy jsme dennodenně vyseli hodiny na drátě (někdy doslova, jelikož můj ajfounj silnou baterkou už dávno nedisponuje), jsme se rozhodli do toho telefonicky praštit. A zkusit vztah na dálku.

Holt život je od toho, aby se dělaly pitomosti, ne?

A proč tenhle článek píšu teď? Protože jsem se před pár dny vrátila ze Srí Lanky. Po 6 měsících čekání jsme spolu strávili 10 krásných dní. A právě od teď se neuvidíme další 3,5 měsíce (pokud bude štěstí na naší straně a Ishaanke dostane vízum do Česka. Jestli ne, tak je před námi další plus 2 měsíce navíc).

Takže, pokud mě sledujete na Instagramu a moje Srílanský storíčka vám moc nedávaly smysl, už možná víte proč.

Jasně, mohla bych tenhle článek zakončit nějakým super romantickým odstavcem o čekání, lásce, která hory přenáší a další podobný sladký řečičky. Ale vzhledem k tomu, že já romantik fakt moc nejsem, tak by to asi nebylo moc věruhodný.

Ale je tu jedna věc, kterou bych na závěr chtěla povědět.

Nechte vaše životy plynout.

Berte všechno, co vám život dává.

S tou pokud možno co nejvíc otevřenou náručí. Nebojte se díky tomu vybočovat. (Věřte tomu, že být bílá holka a kráčet na SRÍ LANCE za ruku s chlapem, kterej už sám o sobě hodně vybočuje z řady, je docela hustý. Ale nebojte, zatím mě nikdo neukousnul a na všechno se dá zvyknout. Ba se to dá dokonce užívat. Člověk se může cejtit jako celebrita!)

Zkrátka, nebojte se porušovat vnitřní přesvědčení. A dělejte v životě pitomosti.

Je totiž dost možný, že se z nich vyklubou ty nejkrásnější okamžiky vašeho života.

Previous
Previous

Únor - aneb na Srí Lanku a zpátky

Next
Next

Leden - aneb ani ten kufr nevybaluj