Leden - aneb ani ten kufr nevybaluj

Protože poslední dobou hodně fotím a jen malý procento fotografií opravdu vidí světlo světa, rozhodla jsem se udělat takovou měsíční fotorubriku. Protože, jak jste si asi všimli, u většiny mých článků je hodně kecání a málo fotek, tak tady to bude úplně naopak.

MÁLO KECÁNÍ, HODNĚ FOTEK.

A žádný filozofování ani životní moudra. Pár větiček, co, kdy a kde a k tomu fotky. Taková moje forma komiksu. No. Do komiksu to bude mít hodně daleko. Ale víte, co mám namysli, ne?

Jako už tradičně, Vánoce i Nový rok trávím DOMA. V Poděbradech. Užívám si voňavého doma, stále plného břicha a nonstop vypraného a vyžehleného prádla. Prostě klasickej mamahotel. (Mamka se pak vždycky modlí, až odjedu a ona bude moci mít doma naklizeno. Jo, jsem totiž excelentní bordelář.) Takže jo, přesně takhle to bylo i letos. Potom jsem se první týden v lednu přesunula zpátky do Anglie. Hold práce ani škola nepočkají.

Málem jsem zapomněla. Skoro poslední den před odjezdem jsem ještě absolvovala celodenní pařbu s firmičkou mých rodičů. Krycí jméno fotograf. A bylo to super!

Přijela jsme do Anglie, napsala zkoušku a těšila se na dny, kdy budu jen chodit do práce. Těch pár dní, kdy můžu mít v hlavě čisto od univerzity (teda, já mám pořád, jen teď jsem to mohla dělat bez výčitek). Sotva se tak stalo, já balila kufr znovu a vracela se do Česka. Na poslední rozloučení se svým čokoládovým dědou. Moc si přeju, aby jim tam nahoře, společně s babičkou, která na něj čekala, bylo dobře.

Mého krátkého a neplánovaného pobytu jsem využila ve všem možných situacích. Třeba focením pro www.vinoodbodlaku.cz, nebo trávením času s rodinou a kamarády. Protože toho není nikdy dost.

A teď? Než jsem se otočila, je konec ledna a já jsem zpátky v Derby. Zítra nám začíná druhý semestr a pro mě zároveň poslední studijní semestr v životě. (Pokud poslední nebude, znamená to, že se to někde zadrhlo. Každopádně budu doufat, že nezadrhne.)

A protože bych to nebyla já, za 3 dny letím na Srí Lanku za tím mým fousáčem. (Takže pokud se to zadrhne a nebude to můj poslední semestr v životě, už víte, kde se nejspíš stala chyba.)

Zase za měsíc se těšte na nový fotodeník, s lehkým nádechem tepla a následným pocitem totálního zoufalství, aneb “tyvole, já v tý škole fakt nestíhám”.

Co vy na to? Líbí se vám tenhle formát -málo kecání, hodně fotek-?