Co mi (ne)dalo dobrovolničení na Srí Lance
Už po návratu z Filipín, kde jsem byla necelý dva týdny v lednu 2018 jsem nějak cítila, že bych se do Asie měla ještě vrátit. Hrozně mě bavil život s batohem na zádech, kdy jsem vlastně vůbec neměla tušení, co se bude dít další den. Natož, kde třeba přespíme. No, a pak to začalo. Moje mamka přišla s myšlenkou, že by moc ráda někam vyjela. Jo, taky takhle na pankáče. Volba padla na Vietnam. Dva týdny v srpnu. Od Vietnamu se odvíjely všechny moje další letní plány. Spíš neplány. Ještě někdy v dubnu žádný totiž nebyly.
A pak to nějak přišlo. Samo. Ta myšlenka si to v Asii prodloužit. Třeba rovnou na 2 měsíce.
Otevřela jsem skyscanner.com a vyhledala nejlevnější letenku do Asie. Taková letenková ruleta. Ve který padla Srí Lanka. Po 5 minutách lehkýho googlení jsem dala ruletě za pravdu. A já tak strávila celý červenec na Cejlonu. Sama.
Jediný, co jsem dopředu věděla bylo, že chci poznat místní kulturu a ušetřit co nejvíc peněz. Respektive spíš těch peněz co nejmíň utratit. To se asi hodí víc. Proto padla volba na dobrovolničení. 25 hodin práce týdně výměnou za ubytování a jídlo. Přes webovku www.workaway.com jsem nakonec celkem složitě a asi až na pátý pokus našla útočiště. Chlápek v horách, který rekonstruuje guest house.
Neočekávala jsem vůbec nic. Prostě jsem jela někam, kam jsem v tu chvíli cítila, že jet mám.
Po příletu na Srí Lanku jsem cítila něco zvláštního. Prostě jsem věděla, že tahle země je trefa do černýho. (Až na letištní taxikáře. To jsou prostě šulíni, ať jste, kde jste.) Tušila jsem, že se mi tam bude líbit. A líbilo. Moc.
Měsíc jsem strávila v džungli. Bez teplý vody. Se třema tričkama a dvojema kraťasama. (Ano, letěla jsem s jedním batohem jako příruční zavazadlo.)
Když jsem pracovala, proměnila jsem se na „Annu – práce všeho druhu.“ Natírala jsem stropnice, později pak okapy. Brousila trámy na budoucí pergolu nebo třeba zakládala účty na všech možných sociálních sítích. Měla jsem možnost pomáhat při sklízení rýže. Zkusila jsem si řídit buvola. Oblékla jsem si Saree a účastnila se Srí Lanský svatby.
Rozhodně si ani jednu z těchto činností do životopisu napsat nemůžu. Co si ale z hlavy už nikdy nevymažu, je to, co mi to dalo do života. Toho neprofesionálního, mám na mysli.
Zkrátka, ze Srí Lanky jsem toho vlastně moc neviděla. Místo nějakýho velkýho cestování jsem ve volných chvílích trávila čas sama, v klídku džungle. Nebo jsme vyseli na lijánách a prozkoumávali džungle s Ishaankou, mým domácím. Prostě jsem si tak spokojeně byla. Bez potřeby oblítat všechny nejvíc cool fotogenický místa ostrova.
Strávila jsem měsíc v jedněch žabkách. Bez potřeby se ráno namalovat. Měsíc jsem nepolkla alkohol ani neměla kávu. A víte co? Já byla nejvíc šťastná. Zjistila jsem, že to, co nám často brání v tom, najít opravdový štěstí, je lpění. Lpíme na kráse. Na věcech. Na tom, mít nejnovější model ajfounu. Toužíme vlastnit BMW a když už ho máme, chceme výkonnější motor. Taky lpíme na našem postavení ve společnosti. Na pozici, kterou máme v práci. Na kariéře. Lpíme na všem, co je pomíjivé.
Mám prostě pocit, že celá ta honba za materiálním štěstím nás okrádá o nalezení toho vnitřního, opravdovýho.
To, který je uvnitř nás všech. Jen je někdy trošku těžký se k němu prokopat.
Rozhodně to neznamená, že se teď sprchuju už jen studenou vodou a že točím dokola 3 trička. A až se mi rozbije telefon, tak že si jako nekoupím novej. Koupím, nebojte. Taky ráno většinou alespoň tu řasenku na oko hodím. Jen na ten život koukám už asi trošku jinak. Nemám potřebu obměnit celý šatník, abych byla na sezónu in. Nepůjdu dál studovat, protože, ač by mi možná magisterský titul přinesl lepší práci a víc peněz, se nechci hnát za kariérou. Užívám si každý chvilky, která je tady a teď a beru to, co mi život dává. Jo, dokonce i ten svetr od loňska.
Chtěla jsem tím jen říct, abyste se nebáli udělat něco jinak.
Pokud to jen trošku jde a nenacházíte se na prahu existenčních problému, udělejte něco jen tak. Bez nároku na honorář. Bez toho, aniž byste očekávali něco nazpět. Pevně věřím tomu, že se vám to vrátí zpátky v něčem, co byste si za peníze nikdy nebyli schopní koupit. Protože to je přesně to, co dobrovolničení přineslo mě.
