A co z tebe teda bude, až dostuduješ?

To, že studuju v Anglii, o mně dost lidí ví. To, o čem já ale skoro nemluvím, je můj obor. A zároveň je to součástí otázky, kterou dostávám na triko čím dál častěji. Proto jsem se rozhodla jí alespoň malinko rozklíčovat.

Prostě, někdy v době, kdy jsem končila s cyklistikou a začala zjišťovat, že všechno okolo vrcholovýho sportu vlastně není tak vůbec zdravý, jak vám všichni v branži tvrdí, jsem se tak nějak sama od sebe pustila do studování výživy a fitness. A vzhledem k tomu, že to bylo v době, kdy maturitní ročník klepat na dveře, přišlo mi jako super nápad se do toho ponořit, jakože úplně..

Jo, a pak přišla ta příležitost, jít studovat do Anglie. Země, kde je studijní obor snad i na dělání z prdu kuličky. Zkrátka, na rozdíl od Česka není vůbec problém jít studovat třeba zdravý životní styl.

Celým názvem Physical activity, nutrition and health.

Obor, kterýmu se tady už třetím rokem „ponořená“.

Já, jestli dovolíte, to zkusím vzít od podlahy. V době, kdy jsem obor vybírala, jsem neměla absolutně žádnou představu o tom, jak britský školství funguje. Vlastně celá moje představa o Británii byla hodně zkreslená a trošku si lítala na růžovým obláčku. No, co na růžovým obláčku fakt letítalo, byla moje angličtina. Přesně proto jsem kromě názvu oboru o něm nevěděla téměř nic. A popisky mohly být dlouhý jakkoliv, stejně jsem se ani s ohromnou pomocí strejdy googla překladače k nějakým hlubším informacím nedopátrala.

Dokonce asi až po půl roce studia jsem se nějakou náhodou dozvěděla, že ze mě bude bakalář věd.

Já a věda! Chápete to?

A teď o nárazu mojí hloupé představy s realitou západního pohledu na zdravý životní styl. Já jsem nejspíš doufala v něco, co mi rozšíří obzory ve věcech různých výživových směrů, filosofie žití a ukázání toho, jak poslouchat své tělo. Jak na člověku poznat, že je něco špatně. Jak mu ukázat citlivou cestu ven.

Bohužel, nic takového nepřišlo.

A vím, že na téhle univerzitě už ani nepřijde.

Zkrátka, jde o to, že tady v Anglii se snaží o vytvoření veliké továrny na zdraví. A z nás, jakožto expertů na tento obor, udělat něco jako programátory. Nebo spíš takový vedoucí těch továren. Programátoři jsou ti nad námi. Ti, co vedou ty ohromné food společnosti, kterým je v zásadě vaše zdraví docela úplně jedno. Hlavně, že kupujete. Což znamená, že se všemu tomu naprosto šílenému světu polotovarů, sendvičů a limonád dává takový zdravý obal.

Slogany typu „real food“, „vegan“, „sugar free“ a „gluten free“ jsou momentálními trháky.

Většina našich „výživových“ modulů je o učení se zákonů, předpisů a průvodců ke zdravému životu, hlásajících přesné množství potravinových složek, které vám zajistí to, že cukrovka, obezita a rakovina vás (nás) obejde obloukem. Učíme se ta naprostá alarmující čísla o tom, jak jsme na tom jako celá společnost špatně.

Což je sice hezký vědět, ale k čemu to je, když nemáme tušení, co takovýmu člověku s cukrovkou doporučit? Posloucháme, jak bychom ten bílý chleba jíst neměli, přitom nemáme ani tušení o tom, jaká potravina co obsahuje nebo o tom, jakou zeleninu jíst na podzim a jakou třeba v létě.

A mě je z toho prostě smutno. Když se mě někdo zeptá, co ze mě teda může být, až jako vystuduju ten divnej obor, kterej jsem si vybrala, je strašně těžký odpovědět. Je to téma na prosezení celýho večera s lahví červenýho.

Ale jo, pokud bych měla říct, co ze mě fakt může být, tak je to vedoucí továrny na zdraví, která přebaluje sendviče do zdravých obalů s nápisem „vegan“.

Hlavně, ať se to dál prodává.

PS: Tímto článkem rozhodně nekritizuju britské školství, výuku ani pány profesory. Oni jsou ti, kteří jsou schopní se kvůli nám přetrhnout, aby nás dobře připravili, aby nás učení bavilo a aby si byli jistí, že všemu rozumíme. To, že já nesouzním s pohledem na britský pohled zdravého životního stylu je naprosto můj osobní problém, ne problém britského školství.

PSS: Když si tenhle článek čtu, moc nedává hlavu ani patu a vlastně neříká nic o tom, jaký pohled na tuhle věc mám já.

PSSS: To znamená jediný. Asi z tohohle bude seriál na pokračování. Možná nová Ordinace.

PSSSS: Jestli jste dočetli až sem, zasloužíte si minimálně dva zlatý bludišťáky!

Previous
Previous

Návod na lásku

Next
Next

Reklama na (ne)život