Jmenuju se Anna Ratnayake a žiju ve Srí Lanský džungli.
Všechno začalo už vlastně před maturitou, kdy jsem úplnou náhodou narazila na agenturu, která pomáhala dostat se studentům na univerzity do Velké Británie. Mě to přišlo jako fajn nápad a já opravdu 3 měsíce po maturitě do Anglie odcestovala. Zuby nehty jsem bakalářské studium na univerzitě dostudovala a v létě roku 2019 jsem obdržela diplom Bachelor of science, obor Physical activity, Nutrition and Health.
Tři roky v Anglii pro mě ale byly spíše (brutální) školou života. Vysokoškolský diplom jsem od jeho převzetí totiž v životě nepotřebovala.
Mezi druhákem a třeťákem jsem nevěděla, co se sebou. Zároveň mi ale bylo jasné, že živit se tím, co studuju, opravdu nechci. Myslím, že bych si tím nevydělala ani na suchý chleba. (Při vzpomínce na ty všechny eseje a vědecká studie se mi dělá do dneška trošku špatně.) Přesně proto jsem v létě roku 2018, jako typický mileniál před koronavirem vzala batoh na záda, koupila tu nejlevnější letenku do Asie (nejvíc super funkce na skyscanerru) a skončila na měsíc na Srí Lance.
Jelikož jsem nechtěla utratit moc peněz, našla jsem si dobrovolničení přes web Workaway. Za pár hodin pomoci s čímkoliv dostanete jídlo a ubytování zdarma. Původně jsem si myslela, že můj hostitel je srí lančan, trošku při těle, ve středním věku a s dlouhýma vousama. (Vlastně když jsem mu psala první e-mail, myslela jsem si, že Ishanka je ženský jméno.) Nakonec se z něj vyklubal sympatický třicátník s pěknou postavou. V podstatě jediný, co odpovídalo původním představám, byli ty vousy. Hotové kinder překvapení.
Jo, tenhle sympatický vousáč mi otočil život vzhůru nohama.
Ale ať nepředbíhám. Po měsíci na Srí Lance jsem se v rámci asijské cestovatelské túry přesouvala do Malajsie a poté do Vietnamu. A nakonec zpátky do Anglie, jelikož z rozjetého vlaku se nevyskakuje a já musela (a chtěla) dodělat univerzitu. Co na to, ač jsme si mysleli, že se s Ishankou, mým srílanským hostitelem, už nikdy v životě nepotkáme, jsme celý rok vydrželi být každý den na telefonu. Letní láska nevyprchala a já se hned po obdržení bakalářského diplomu (toho, který nakonec vůbec nepotřebuju) v létě 2019 odstěhovala na Srí Lanku.
Rok na to, 1. června roku 2020, jsem přečetla slib v sinhálštině a toho sympatického muže s dlouhými vousy si vzala za manžela.
Původně měsíční dobrovolničení se mi tak prodloužilo na “práci” na celý život.
Momentálně je to více jak 2 roky, co žiji na Srí Lance. Když jsem na Srí Lanku odjížděla, měla jsem hrubou představu, jak můj život bude vypadat. Co nás bude živit. Co chceme vybudovat. (Ano, patřili jsme k těm, kteří byli závislí na turismu.)
S příchodem pandemie koronaviru se ale všechny představy a plány rozplynuly, jak by řekla moje maminka, “jako pára nad hrncem”.
V neposlední řadě mi ale pandemie dopřála vidět Srí Lanku úplně jinýma očima. Ukázala mi tuhle zemi bez obalu. Se vší její krásou, ale také nekonečnými společenskými, ekonomickými i politickými problémy. A přesně to mě přimělo tento blog opět téměř po 2 letech obnovit. Opět jsem zatoužila po prostoru psát. Sdílet krásy, ale i temnější stránky života na Srí Lance.
Opravdu věřím, že vás obohatí, pobaví, nebo ve vás probudí touhu "dozvědět se víc". Že vám pomůžou uvědomit si hodnotu toho, že jsme se narodili v České republice.
Protože věřte, že za naší ekonomickou stabilitou a sílu cestovního pasu by lidé na Srí Lance byli ochotni platit zlatem.
Děkuji, že čtete a sdílíte dál.
A pokud byste chtěli, aby vám neuniklo žádné nové psaní, nezapomeňte se přihlásit do džunglovního newsletteru.
Nebo mě sledujte na sociálních sítích!
@Anna.inthejungle
